Šít boty dnes pro mladé lidi není sexy, říká zlínský výrobce obuvi
Zákazníci totiž prodejnu najdou v 64. budově baťovského areálu, kde měla firma Baťa dříve své oddělení vývoje. „Je to možná symbolické, Tomáš Baťa a jeho filozofie je pro mě velkou inspirací,“ říká Kunorza.
V čem konkrétně?
Jeho příběh zná každý, zaujal mě na něm jeden aspekt: aby mohl vybudovat svoje impérium, musel nejdřív zkrachovat. Budoval jej tak úplně od nuly. Baťa byl extrémně pracovitý a geniální podnikatel, třeba během krize masivně zlevnil a zároveň dokázal snížit vstupy. Dobře také věděl, že není důležité „jen“ vydělat peníze, ale také postarat se o své zaměstnance. Lidé, kteří poctivě pracovali, se u něj měli dobře.
Jaká byla vaše cesta do světa obuvi?
Dostal jsem se do něj spíše omylem. (směje se) Když jsem si měl vybrat střední školu, „kožárna“ mi přišla jako nejsnazší cesta. V druhém ročníku jsem se dostal na praxi do tehdejšího Svitu, který ještě po revoluci jel naplno. V dílnách to hučelo, zboží se vozilo ve velkém do Ruska, jezdili sem zástupci německých firem… Fascinovalo mě, kolik obuvi vzniká na jednom místě. Po maturitě jsem do Svitu nastoupil na plný úvazek.
Takže jste zažil jeho krach koncem 90. let?
V novinách jsem četl vyjádření vedení firmy, jak Svit jede a jaké má plány, jenže my ve výrobě jsme viděli, že realita je úplně jiná. Bylo to smutné, ale poučné. Byl jsem mladý kluk, nechápal jsem, jak je možné, že může kleknout firma, která má tolik objednávek. Všechny souvislosti mi tehdy ještě nedocházely. Podnik pak definitivně dorazila ruská měnová krize v roce 1998. Po nabytí zkušeností ve Svitu jsem pracoval dva roky v soukromé firmě, opět jsem se věnoval obuvi. Později jsem odešel do Prabosu, kde jsem dělal šest let. To byla velká škola, poprvé jsem tam také přičichl k pracovní a bezpečnostní obuvi.
Jaký máte dnes dojem, když vidíte ožívající tovární areál?
Jsem úplně nadšený, jak se mění nejen areál, ale i celý Zlín. Za poslední léta udělal velký krok dopředu, třeba parky tady máme nádherné. Jsem hrdý Zlíňák, všechny naše obchodní partnery sem zvu na návštěvu, aby poznali místní architekturu a genius loci továrního areálu.
V roce 2009 jste se společníky založil firmu Z-Style, z níž se později stal BENNON. Jak těžké je prosadit se dnes na trhu s outdoorovou a pracovní obuví?
Stále těžší, byť ne nemožné. Zaměřili jsme se na to, že chceme dodávat na trh kvalitní produkt za rozumnou cenu. Do začátku covidové pandemie naše firma rostla, teď to bude výzva udržet. Na lidi už začínají dopadat zvýšené ceny energií a dívají se, kde by ušetřili. Boty se ale budou nosit pořád, to je neměnná konstanta.
V jednom rozhovoru jste řekl, že pracovní a bezpečnostní obuv je často zanedbávaná a podceňovaná.
Nohy nás nosí celý život. Je to jako u rodinného domu, když nemáte dobře položený základ, mohou přijít potíže i ve vyšších oblastech. V práci má člověk boty na nohou osm hodin denně, potřebuje kvalitní svrškový materiál a dobrou podešev, která nás ochrání a bude se ohýbat tam, kde má. Dřív se běžně stávalo, že zaměstnavatelé, aby splnili svoji povinnost, prostě koupili nějaké boty a neřešili, co jsou zač. V posledních letech už se to zlepšilo, firmy vymýšlejí různé benefity a kvalitní pracovní obuv mezi ně patří.
Jdou Češi hlavně po ceně?
Řada lidí už pochopila, že je lepší zaplatit si za kvalitnější obuv, která vydrží delší dobu. Když si pořídíte boty, které vás podrží v těžkých podmínkách, třeba v zimě na horách nebo během dlouhého výšlapu, tak už nemáte důvod odcházet k jiné značce. Naše nejprodávanější bota TERENNO stojí přes dva tisíce korun a spousta zákazníků se k ní opakovaně vrací.
Jak se dá poznat kvalitní trekingová obuv?
Jde hlavně o dobré kopyto a také o to, jaké komponenty se při její výrobě používají. Záleží i na podmínkách, když nevíte, jaké počasí vás čeká, je dobré mít kvalitní obuv s membránou. Obecně by podešev neměla být extrémně tuhá ani měkká a obuv by měla mít kvalitní opatek, který drží patu, ale nefixuje moc vyšší část nohy, aby se v ní dalo přirozeně chodit. To platí pro všechny boty. V přední prstové části musí respektovat tvar chodidla a nesmí být moc těsné. Při chůzi se noha prodlužuje, a když třeba děláte v terénu sestup dolů, krátké boty jsou velký problém.
Ve Zlíně jste nyní otevřeli první kamennou prodejnu a máte zde i svoji laboratoř. Co výroba, kolik toho šijete v Evropě?
Zhruba do deseti procent, zbytek se dělá v Asii. Prvotní vývoj však děláme ve Zlíně, kde také probíhá závěrečná kontrola kvality. V Asii vyrábíme už od roku 2009, máme tam vlastní lidi, kteří dohlíží na výrobu. V obuvnickém průmyslu dlouhodobě platí, že výroba v Evropě šla dramaticky dolů a Asie dnes dominuje, jsou tam i potřební subdodavatelé. I nejlepší značky na světě mají drtivou většinu produkce v některé z asijských zemí.
Covid vám i proto život zkomplikoval, ne?
Byly a jsou s tím problémy pořád. Těžko se tam fyzicky dostáváte, v Číně pořád platí karantény a podobně. Pořád je ale pro mě důležité, že aspoň částečně držíme tradici výroby v Evropě, i když ekonomicky to není tak výhodné.
Hraje v tom roli, že najít v Česku vyučeného ševce nebo šičku, kteří by v tomto oboru chtěli pracovat, je nadlidský výkon?
Je to tak. BENNON je členem České obuvnické a kožedělné asociace a všichni vnímáme, že Evropa se vydala odlišnou cestou. Šití obuvi dnes není pro mladé „sexy“, málokoho to při výběru střední školy osloví. Je to pro nás všechny výzva, abychom udrželi obor, který patří mezi strategické.
Jak to myslíte?
Na začátku pandemie se tady politici klaněli čínskému letadlu s rouškami, protože sami jsme si je tehdy nebyli schopni vyrobit. Museli je šít doma lidi a dávat si je mezi sebou. Stejné je to s plynem, tak dlouho jsme měli jednoho dodavatele, až je to dnes obrovský průšvih. Byl bych rád, kdyby v rámci školství začaly obuvnické obory dostávat větší prioritu. Počty absolventů jsou mimořádně nízké a jednou už třeba nebude mít kdo šít boty. A nikdy nevíte, zda to nebude jednou zase potřeba.
